Od premiéry k derniéře
Tento článek sice nese název Od premiéry k derniéře, ale my zabrousíme ještě o pět dní před premiéru. Čtvrtek 22. května začala být Kytice Kyticí. V tento den totiž postavila firma 5. Stavební lešení v oknech, budoucí scénu.
V pátek a v sobotu bylo pak na programu vytvoření celkového obrazu scény. I když úmyslem bylo nechat ji co nejvíc prázdnou a místa děje jen naznačit, byla s tím obrovská práce. Nejdřív se musela zatemnit modrá plachta která propouštěla světlo. Celá byla pak pokryta černou a tmavě zelenou látkou. Následovaly okna. Okno úplně vpravo dostalo černý nádech, okno vedle fialový. Opět látky. Do dalšího okna byly přidělány zlaté závěsy a záclona na znázornění komnat a zámků. Do tohoto okna byla umístěna kolíbka. No a okno vlevo, pod ktré už lešení nezasahovalo, bylo jen pokryto zelenou látkou a na parapet se položil květináč s umělým stromkem. Toto okno sloužilo Vodníkovi a také starci a pacholeti ve Zlatém Kolovratu. Okraje lešení byly opět skryty pod černou látku a nalevo od ní se posléze skvělo pomyslné nižší patro scény. Tvořila jej tělocvičenská matrace pokrytá látkami.
Počínaje sobotním odpolednem se začalo tvrdě a nelítostně zkoušet. Herci si museli se scénou pořádně sžít, museli si na ní být jisti v kramflecích. A taky proto se členové LDO rozhodli, že v sále do neděle přespí, takže měli jeviště stále u sebe a vžívali se do něj celé dva dny bez přestávky. Na programu nebylo jen zkoušení, ale i zábava. Jídlo, pití, hudba, tanec, hry. V noci se samozřejmě spalo, ale nedělním ránem začal maraton nanovo. Zkoušelo se a zkoušelo, po poledni nastala delší pauza, protože Lukáš Adam a Martina Hrbáčková museli odehrát reprízu Krásky a Zvířete v Pradivadle. Po skončení se herci opět sešli v sále ZUŠ a přišla na řadu generálka. Ta se jakž takž vyvedla a šlo se konečně domů.
Pondělí 26. května měl být původně volný den, ale protože někteří herci si sami chtěli ještě párkrát ,,sjet" své výstupy, konala se k večeru další, menší zkouška. Ale hlavně se kontrolovala technika, rozestavovaly se židle pro diváky, chystaly se rekvizity, kostýmy, osvětlení, aby vše na premiéře dokonale klapalo.
A přišel den D. Úterý, 27. května 2008 se zkoušelo už jen minimálně, ale zkoušelo. No a něco před šestou se herci skryli do zákulisí nebo pod jeviště a lidé začali přicházet. Představení začalo s akademickým zpožděním deseti minut a do posledního místečka zaplněný sál ZUŠ čekal, co se bude dít.
Hudba z filmového zpracování Kytice uvedla celé představení a první baladou, kterou diváci shlédli, byla Lilie. Následovala nejdelší báseň, Zlatý kolovrat, poté pro změnu nejkratší Dceřina kletba. Další baladou byl Vodník a téměř hodinové divadlo završily Svatební košile. Děkovačka, předání ,,Kytice" paní Jablončíkové od osazenstva a gratulace od diváků trvalo téměř půl hodiny. Premiéra Kytice se vydařila se vším všudy, lidé odcházeli spokojeni, ale i zakřiknutí, někteří dokonce se slzami v očích. Takovou sílu mělo zpracování české literární klasiky.
Mohlo následovat jediné. Večeře v Penzionu Mary a následná oslava divadelního úspěchu. Ale žádné přehánění, práce zdaleka nekončila. Středa byla sice pro herce volným dnem, ale čtvrtek a pátek byly dny nejnabitějšími. Kytici čekal křest ohněm a to představení pro školy. Ve čtvrtek se konala dvě představení. První pro střední školu Rýmařov a pro Základní školu, p.o. Školní náměstí. Diváci nebyli hercům ku pomoci a představení bylo pro herce očistcem. Další čtvrteční představení bylo opět pro SŠ Rýmařov a pro SSOŠ Prima. Toto představení dopadlo daleko lépe a tak odcházeli herci s alespoň nějakým zadostiučiněním domů.
A přišel Den D na druhou. Tři představení za den. Dvě pro školy a jedno večerní, vůbec poslední. Pátek, 30. května dopoledne se hrálo pro ZŠ Rýmařov, nejdřív pro osmé, posléze pro deváté ročníky. První představení bylo opět velmi obtížné, zato druhé herci klasifikovali jako vůbec nejpovedenější.
Úderem osmnácté hodiny už byl sál opět přeplněný a začala derniéra. Opět stejný scénář. Lilie, Kolovrat, Kletba, Vodník, Košile. Hra probíhala naprosto přirozeně, uteklo jako voda a předčilo všechna očekávání. Derniéra Kytice se stala vůbec nejlepším představením Literárně dramatického oboru pod vedením SIlvie Jablončíkové. Potlesk trval ještě déle než v úterý a lidé byli opět dojatí, někteří se dokonce přišli rozbrečet podruhé.
Taková byla Kytice. Nejlépe to vystihuje úryvek článku z Rýmařovského horizontu. ,,Vzhledem k volbě těžké látky, díky aktualizovanému jevištnímu prostoru a s přivřením oka nad několika přebrepty se z Kytice stal jeden z nejpodařenějších počinů v rámci práce dramatického oboru a dost možná i v mezích celého rýmařovského divadelního dění této sezóny."
Ale všechno krásné jednou končí a i Kytice tedy nemohla trvat věčně. Psal se První červen, den, kdy bylo lešení strhnuto a Deset dní Kytice skončilo. Není to ovšem konec definitivní. Do konce roku 2008 by měl přijít do prodeje i záznam inscenace na DVD.